Jak rozložené opakování pohání učení jazyků

Všichni bychom si přáli zapamatovat si všechno napoprvé, ale víme, že u většiny z nás to tak nefunguje. Proto se podíváme, jak funguje lidská paměť a jak souvisí s učením jazyků. Vzhledem k jeho významu pro paměť a učení bude v tomto článku hrát hlavní roli pojem „rozložené učení“ (spaced learning). Rozložené učení je technika, která stojí na dostatečném počtu opakování rozložených v čase, díky nimž si naučené zapamatujeme. Opakovaný kontakt se stejnými informacemi nám pomáhá přesunout nové znalosti z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Když tohoto principu využijeme ve svůj prospěch, můžeme se učit co nejúčinněji.

Když mluvíme o uchovávání znalostí, nesmíme zapomenout na místo, kde se vzpomínky ukládají. Lidský mozek je nesmírně důležitý a zároveň patří k nejúžasnějším výtvorům vůbec. Jakékoli poškození mozku se projeví na celém těle. Reklamy vychvalují potraviny a doplňky stravy, které mají zlepšovat paměť. Lidé navíc dovádějí kapacitu svého mozku až na hranici možností, třeba v paměťových soutěžích. Člověk je tvor, který sbírá informace. Například miminka nasávají úplně všechno. Od narození do šesti let funguje dětský mozek úplně jinak než mozek dospělého. Malé děti vstřebávají ze svého okolí obrovské množství informací. Schopnost ukládat nové informace si ale uchováváme až do vysokého věku. A navíc můžeme všechno, co se o sobě dozvíme, využít k tomu, abychom informace ukládali efektivněji.

Krátkodobou pamětí označujeme jednoduché dočasné uchování informací. Už tady mozek začíná rozlišovat, které informace jsou potřebné. Ty pak projdou dalším opakováním, po kterém je uložíme do dlouhodobé paměti. Tento jednoduchý model můžeme rozšířit o pracovní paměť, která informace dočasně uchovává a pracuje s nimi. Pracovní paměť funguje jako systém pro složité činnosti, jako je myšlení, učení a porozumění. Díky ní si můžeme vybavit informace z dlouhodobé paměti a používat je. Pracovní paměť nám navíc může pomoci uchovat si určité informace po delší dobu.

Tento princip se dá dobře přenést na učení jazyků. Když slovíčka opakujeme v určitých intervalech po několika minutách, hodinách nebo dnech, můžeme je přesunout do dlouhodobé paměti. Různými cvičeními, při kterých si musíme vybavit, jak slovo vypadá, v jakém pořadí jsou písmena a jak slovo zní, můžeme jeho cestu do dlouhodobé paměti urychlit. Pomáhá nám také zaměstnávat pracovní paměť různými kvízy a testy. Tím mozku dáváme najevo, že jsou určitá slova důležitá. To, jak hluboko se neznámými slovy zabýváme, výrazně ovlivňuje, jak rychle slovo vyhodnotíme jako podstatné, a tedy si ho dlouhodobě zapamatujeme. Velkou výhodou například může být, když nové slovo nejen napíšeme a slyšíme, ale také ho sami vyslovíme.

‍

‍

‍‍I když každý mozek funguje trochu jinak, existují společné vzorce, díky kterým lidskému mozku můžeme lépe porozumět. Když jde o to, jak často bychom měli nové slovo opakovat, jsme si pozoruhodně podobní. Zjistili jsme například, že nejúčinnější je zeptat se na slovo těsně předtím, než ho zapomeneme. V tu chvíli si ho ještě matně, ale přece jen pamatujeme. Pokud nám tedy nějaké slovo dělá potíže, měli bychom si ho pokud možno znovu vybavit už po několika minutách. Slova, která nám jdou snáz, si stačí připomenout až po několika hodinách nebo dokonce dnech. Pokud si slovo pamatujeme i po několika dnech, kdy jsme se věnovali úplně jiným věcem, můžeme předpokládat, že ho mozek spolehlivě uložil do dlouhodobé paměti.

Některým slovům, zvlášť když je mozek nedokáže propojit s ničím, co už zná, trvá cesta do dlouhodobé paměti déle. Tady nesmíme ztratit trpělivost ani po mnoha opakováních. Obvykle nám to prostě trvá déle a nemáme se za to shazovat. Zjistili jsme také, že čím víc slabik slovo má, tím hůř si ho pamatujeme. Proto musíme být trpěliví hlavně u slov s mnoha slabikami. Když nám nějaké slovo nechce utkvět v paměti, můžeme si aktivně vytvořit myšlenkový most a zapamatovat si ho pomocí umělé asociace. Můžeme využít něco, co zní podobně jako dané slovo, nebo vytvořit větu, která slovo zasadí do kontextu, jenž je pro nás důležitý.

‍

Najít ideální pořadí, ve kterém bychom měli slovíčka opakovat, je ale těžké. Museli bychom každé slovíčko ručně zařadit podle všeho, co víme o fungování své paměti. LENGO proto ukládá, kdy jste které slovíčko naposledy opakovali a jak dobře ho umíte. Po zvážení několika faktorů pak aplikace sestaví plán, kdy bychom si slovíčko měli ideálně zopakovat. Podle toho se slovíčka vybírají automaticky a určí se optimální pořadí učení. Když otevřeme novou lekci nebo dokončíme cvičení, doporučená slovíčka se vyberou sama.