Jak se učí děti a dospělí a co o gramatice prozrazuje wug test

Děti se naučí chodit, mluvit a jezdit na kole, aniž by kdy otevřely návod. Dospělí obvykle chtějí návod hned na začátku. Ani jedno není špatně: děti a dospělí se prostě učí jinak. A když přijde na učení nového jazyka, hraje ten rozdíl větší roli, než si většina lidí myslí.

Jak se učí děti

Děti se učí tím, že věci dělají. Zkoušejí, padají, smějí se a zkoušejí to znovu. Nikdo čtyřletému dítěti na kole nevysvětluje rovnováhu; dítě prostě jezdí tak dlouho, dokud mu to nezačne jít. Většina tohoto učení probíhá, aniž by si toho dítě vůbec všimlo. Vědci tomu říkají implicitní učení: mozek si ze zkušenosti odvozuje vzorce, i když na ně nikdo neupozorní.

Miminka jsou v tom neuvěřitelně dobrá. Ve známém experimentu poslouchaly osmiměsíční děti pouhé dvě minuty proud vymyšlených slabik. Potom už dokázaly rozlišit, které slabiky k sobě patří jako „slova“, a to jen podle toho, jak často po sobě následovaly (Saffran, Aslin a Newport, 1996).

Děti mají navíc na své straně dvě věci: čas a nebojácnost. Dítě je celé roky obklopené lidmi, kteří mu věci ukazují, opakují a opravují, a nic moc jiného na práci nemá. A chyby mu nevadí.

Jak se učí dospělí

Dospělí se učí jinak. Málokdy věci jen tak nasávají. Chtějí jim rozumět. Propojují nové poznatky s tím, co už znají, dokážou sledovat výklad, udržet v hlavě několik kroků najednou a přemýšlet o tom, jak se učí nejlépe. Nikdo se nenaučí řídit tak, že bude roky sedět v autě a koukat. Přihlásíte se do autoškoly, naučíte se pravidla silničního provozu a k čemu je který pedál, a pak trénujete, dokud všechno nepůjde samo.

Zato mají dospělí méně času, víc rozptýlení a často větší strach z chyb. Jejich silnou stránkou je porozumění a nejrychleji se učí, když ho mohou využít.

Co to znamená pro jazyky

Nikde není ten rozdíl tak zřetelný jako u jazyka. Každé dítě se naučí svůj první jazyk bez jediné lekce gramatiky. Slyší ho tisíce hodin, než řekne celou větu: u snídaně, ve vaně, před spaním, den co den. Proto si mnoho dospělých myslí, že by se nový jazyk měli učit „jako dítě“, prostě posloucháním a napodobováním.

Jenže kdo se chce učit jako dítě, potřeboval by i ty roky poslouchání, které má dítě. Abychom viděli, co mohou dospělí dělat místo toho, vyplatí se podívat, co si děti z těch hodin vlastně odnášejí. Ukáže nám to malý modrý ptáček z roku 1958.

Ptáček jménem wug

V roce 1958 publikovala americká psycholingvistka Jean Berko, dnes známá jako Jean Berko Gleason, studii, která se stala jednou z nejznámějších v lingvistice. Ukazovala dětem ve věku od čtyř do sedmi let jednoduché obrázky neexistujících tvorů a činností. Na jedné kartičce byla malá postavička podobná ptáčkovi: „This is a wug.“ Na další kartičce byly dvě: „Now there is another one. There are two of them. There are two ___.“

Děti odpověděly „wugs“. Na jiné kartičce byl pán, který „knows how to rick“, tedy umí „rickovat“. Včera dělal totéž. Co dělal včera? „He ricked.“

Zní to banálně, ale banální to není. Žádné z dětí ta slova nemohlo nikdy předtím slyšet, protože si je Berko vymyslela. Nebylo co opakovat. Aby dítě řeklo „wugs“, muselo znát pravidlo (když je jich víc než jeden, přidá se -s) a použít ho na slovo, které slyšelo úplně poprvé. Děti nesbírají jen slova. Sbírají pravidla. Dokonce je to slyšet: anglicky mluvící děti v určité fázi říkají „goed“ místo „went“ a „mouses“ místo „mice“. Pravidlo objevily a teď ho používají všude, i tam, kam nepatří.

Vyzkoušejte si to

Tady jsou dvě vymyšlená slova, utvořená stejně, jako svá slova tvořila Berko, tentokrát česká. Doplňte každé z nich ve tvaru, který věta potřebuje. Test funguje nejlépe, pokud je čeština vaším mateřským jazykem, protože pak ukáže, co umíte, aniž byste se to kdy učili.

Pravidla znáte, i když jste se je nikdy neučili

Máte obě správně? Rodilí mluvčí to zvládnou skoro vždycky, často bez vteřiny přemýšlení. Samozřejmost to ale není: dětem, které Berko testovala, dělala některá slova potíže. U „tass“ mnohé řekly „two tass“ a většina ještě nedokázala udělat z „bod“ tvar „bodded“. Slabika navíc v „tasses“ a „bodded“ patří k posledním dílkům systému, které zapadnou na své místo.

A přesto byste to pravidlo před testem nejspíš nedokázali vysvětlit. Tvar slova, které neexistuje, jste se nemohli naučit nazpaměť. Vytvořili jste ho sami a k tomu jste museli použít pravidlo. Spousta lidí o sobě říká, že „jim nejde gramatika“. Wug test dokazuje opak: umět jazyk znamená znát jeho pravidla, ať už je umíte pojmenovat, nebo ne.

Proč by se dospělí měli učit pravidla

Jako děti jste si pravidla mateřského jazyka poskládali z let poslouchání. Když se jako dospělí učíte nový jazyk, ta léta nemáte. Máte ale něco, co děti nemají: někdo vám pravidlo vysvětlí a vy ho můžete hned použít. Výzkumy ukazují, jak velká je to výhoda.

• Když se anglicky mluvící rodiny přestěhovaly do Nizozemska, dospívající a dospělí dělali v prvních měsících v nizozemštině rychlejší pokroky než malé děti. Nejmladší, ve věku od tří do pěti let, dopadli nejhůř (Snow a Hoefnagel-Höhle, 1978).
• Přehled 49 studií o výuce jazyků zjistil, že studenti, kterým někdo pravidlo vysvětlil, udělali výrazně větší pokroky než ti, kdo viděli jen příklady (Norris a Ortega, 2000). Pozdější přehled 41 studií došel ke stejnému závěru u jednoduché i složité gramatiky (Spada a Tomita, 2010).
• Mezi maďarskými přistěhovalci ve Spojených státech, kteří přišli jako dospělí, měli ti nemnozí, jejichž gramatika byla stejně dobrá jako u lidí, kteří přišli jako děti, jedno společné: výrazný talent pro analýzu jazyka (DeKeyser, 2000). Dospělí, kteří to dotáhnou až na vrchol, se tam dostanou porozuměním, ne tím, že jazyk nasávají jako dítě.

Proč začínat pravidlem

Dospělý, který se učí jen z příkladů, musí pravidlo, které se za nimi skrývá, uhodnout. Někdy se trefí. Často jen napůl. Kdo se učí španělsky, slyší libros, casas a mesas a usoudí, že španělština tvoří množné číslo prostě přidáním -s. Pak přijdou papeles a ciudades a celý odhad se zhroutí.

A každý takový odhad se navíc procvičuje. Mozek posiluje to, co opakujeme: pokaždé, když nějaký tvar použijete, spojení za ním o kousek zesílí, ať je ten tvar správný, nebo špatný. Když budete chybný odhad procvičovat celé měsíce, vyšlapete si chybnou cestičku, kterou se pak budete muset odnaučit, a odnaučit se je těžší než naučit se. Když začnete pravidlem, každá věta, kterou sestavíte, posiluje od prvního dne ten správný vzorec. Příklady pak dělají to, co umějí nejlépe: mění pravidlo ve zvyk, až vám nakonec půjde stejně snadno jako vaše odpovědi v testu výše.

Pravidla tedy příklady nenahrazují. Dávají jim směr. Děti potřebují roky, aby v tom, co slyší, pravidla objevily. Dospělým je stačí prostě říct a ty roky si ušetří.

Jak to LENGO uvádí do praxe

Proto každá lekce gramatiky v LENGO začíná pravidlem: krátké vysvětlení, pak příklady a nakonec cvičení, ve kterých pravidlo sami použijete, stejně jako ve wug testu. Slovíčka, která se učíte, se vracejí v čím dál delších intervalech, těsně předtím, než byste je zapomněli, takže pravidla i slovní zásoba rostou společně. Lekce gramatiky pro všech 29 jazyků si můžete projít přímo tady na webu.

Až si tedy příště budete myslet, že vám gramatika nejde, vzpomeňte si na wuga. Pravidel znáte víc, než si myslíte. Naučte se další, procvičte si ho a brzy vám půjde stejně přirozeně.

Zdroje

• Berko, J. (1958). The child's learning of English morphology. Word, 14, 150-177.
• Saffran, J. R., Aslin, R. N., a Newport, E. L. (1996). Statistical learning by 8-month-old infants. Science, 274(5294), 1926-1928.
• Snow, C. E., a Hoefnagel-Höhle, M. (1978). The critical period for language acquisition: Evidence from second language learning. Child Development, 49(4), 1114-1128.
• Norris, J. M., a Ortega, L. (2000). Effectiveness of L2 instruction: A research synthesis and quantitative meta-analysis. Language Learning, 50(3), 417-528.
• Spada, N., a Tomita, Y. (2010). Interactions between type of instruction and type of language feature: A meta-analysis. Language Learning, 60(2), 263-308.
• DeKeyser, R. M. (2000). The robustness of critical period effects in second language acquisition. Studies in Second Language Acquisition, 22(4), 499-533.